Jaký vybrat obytný vůz

Dnes bych se rád pokusil nasměrovat ty, kteří nevědí, jaký vybrat nový či zánovní obytný vůz a vlastně ani pořádně nevědí, jaké existují varianty. Budu zde hodně  používat slova “obvykle,většinou,zpravidla a nejčastěji”, protože zde popisuji nejběžnější evropské varianty obytných vozů, ze kterých existují výjimky a různá atypická řešení, která se ale těžko popisují a zkrátka nejsou běžná.  Nebudu se zde věnovat ani kategorii obytných přívěsů, ale pouze obytných vozidel. Prozatím předpokládám, že se bavíme o hmotnostní kategorii do 3 500 kg, tedy na ŘP skupiny B (osobní auto) a záměrně vynechávám obytné “nákladní vozy”, přestavěné autobusy a spací nástavby na střeše či korbě vozu. Tímto je vůbec nepodceňuji, ale jsou samostatnou kapitolou, které moc nehovím a tak nebudu rozdávat rozumy, které nemám.

Obytné vozy rozděluji do dvou základních kategorií  a to na nástavby a vestavby.
Začnu tedy od kategorie nástavby, které se dále dělí na vozy integrované, polointegrované a alkovny.

U vozidel integrovaných (mnozí je lidově nazývají “autobusy”) dodá výrobce podvozku pouze rám vozidla s hnacím ústrojím a volantem. Výrobce nástavby pak vyrobí na tento rám kompletní obytnou nástavbu s integrovanou kabinou. Jedná se tedy o kompaktní obytný prostor, kde i kabina je součástí žití, neboť nad palubní deskou a otočnými sedadly je většinou stahovací dvoulůžko. Další spaní bývá obvykle v zadní části vozu a to buďto příčné dvoulůžko, nebo podélné spaní ve formě letiště, nebo oddělených postelí po stranách které se zpravidla dají jednoduše propojit na již zmíněné letiště, popřípadě královská dvoupostel, která je uprostřed vozu a okolo jsou úzké uličky. Pod tímto zadním spaním bývá většinou tzv. garáž. Integrované vozy bývají obecně  ty nejdražší ze všech zmíněných kategorií. Jejich nespornou výhodou je velký užitný a životní prostor, který se dá postavit na relativně kratší celkové délce vozu a není problém se vejít do celkové délky vozu do sedmi metrů. Ovšem pokud vás ale neuchopí, v Čechách oblíbený,  megalomanizmus. Pak se vám o 3 500 kg celkové může jenom zdát. Dalším plusem je úžasný výhled z vozidla, který mají i spolujezdci sedící ve druhé řadě sedadel. Nevýhodou integrovaných vozů je dle mého jejich bezpečnost, dále pak větší náchylnost na celkovou rozvrzanost auta za jízdy a náročnost na jakoukoli opravu i v případě drobné nehody na předek, o prasklém předním skle nemluvě. Pokud mi namítnete, že přeci máte pojistku, tak jistě ano, ale pojistka nevyřeší to, že budete na některý díl čekat, někdy i v řádu měsíců. Čím je auto starší a výroba vašeho modelu je již několik let ukončena, tím se může problém násobit.

Vozidla polointegrovaná jsou v současné době velmi oblíbeným druhem. Pokud se budu věnovat výrobě, tak tady dodá výrobce podvozku vlastně dodávkové vozidlo “uříznuté hned za kabinou”, přičemž chybí nákladový prostor. Zbude tedy rám vozidla s hnacím ústrojím a samotnou plechovou kabinou. Výrobce nástavby za tuto dozadu otevřenou kabinu postaví ze sendviče obytný prostor podobný jako u integrovaného vozu, ale kabina např. Fiata vypadá jako kabina Fiata. Je již o poznání bezpečnější, jakákoli oprava předku je stejná jako oprava dodávky, kterých jezdí desetitisíce. Nad kabinou již není spaní a vše se tedy odehrává od kabiny dozadu i přesto, že jsou zde také otočné sedačky. Jistou nevýhodou je to, že aby se do polointegrovanového obytného vozu vešlo to, co se vejde do integrovaného a nebo alkovny, musí být auto delší. Určitou kompenzací je často varianta, že nad stolem bývá stahovací dvoupostel a buďto sedíte a hrajete karty a nebo se stáhne postel a jde se na kutě. V zadní části je to tak nějak stejné, jako jsem popisoval u integrovaného vozu. Tedy příčné dvoulůžko, královská postel a nebo podélné spaní. Pokud chcete polointegrovaný vůz s podélným spaním a garáží, málo kdy je to řešitelné do 6,7 metrů délky vozu. Takovéto vozy existují, ale pak to bývá uprostřed vozu velmi natěsno.  Některé polointegrovné vozy mají tzv. francouzskou postel. Je to dvoupostel s podélným spaním a je umístěná na jedné straně ve dvou třetinách šířky vozu, přičemž poslední třetinu tvoří koupelna s WC. Pod touto postelí bývá úložný prostor, ale není zde klasická garáž, protože garáži “překáží” koupelna. Vozy s francouzskou postelí bez garáže bývají obvykle celkově  kratší a jsou velmi vhodné pro starší pár díky nižšímu nástupu do postele.  Polointegráče, jak se obecně nazývají, jsou na počet osob na spaní, v případě že mají stahovací postel většinou čtyřmístná, nebo bez stahovací postele 2-3-místná na spaní a 4 místa na jízdu (dají se z výroby nakonfigurovat i jak pětimístná na jízdu). Jsou i varianty bez stahovací postele, ale s rozkládacím spaním místo  stolku. Pokud se se mnou někdo chce hned “hádat”, že má doma polointegráč se spaním pro 4 a žádnou stahovací postel nemá, nebo pokud někdo má doma dokonce polointegráč se zadními sedačkami proti sobě a je šestimístný, tak já určitě nebudu tvrdit, že to není možné. Možné je všechno i ryby umí chodit, ale já zde řeším 95 % běžných aut.

Poslední variantou nástavbových aut jsou alkovnové vozy zvané  alkovny. Dodané podvozky s rámem a kabinou jsou stejné jako u polointegráčů, ale nástavbová firma udělá na auto nástavbu s tím “čumákem” nad kabinou, který běžně půdorysně dopředu přesahuje plechovou kabinu auta. V této alkovně bývá velké, pohodlné spaní pro dva dospělé a nebo klidně tři děti. Pro děti to většinou bývá úžasná boudička, kde se rádi srocují na hraní a samozřejmě i na spaní. Uprostřed vozu je často dvojité sezení proti sobě se stolem mezi sezením (tedy na jízdu celkově až pro 6 osob), pak nějaká koupelna, kuchyňka a vzadu zase několik možností spaní včetně možnosti patrových paland. Alkovny tedy vlastní a nebo chtějí vlastnit rodiny s větším počtem dětí a nebo dědeček s babičkou, kteří chtějí vozit všechna vnoučata pohromadě na výlet. Z vlastní zkušenosti s prodejem obytných vozů ale cítím, že mladodůchodci většinou požadují, aby to bylo maximálně dvoumístné auto a mohli si jet alespoň někdy odpočinout od těch malých škodičů. Výhodou alkoven je již zmíněný vyšší počet posádky vozu, mnoho lůžek a úložáků, zpravidla velká garáž a přitom relativně krátké auto. Nevýhodu spatřují klienti ve vyšší hmotnosti, výšce vozidla kolem 3,3 metru, neustálém hlídání přečnívajících rohů alkovny, větší potřebě paliva a  hlavně, hlavně se jim to nelíbí. Jenže ono to někdy nemá jiné řešení, než se smířit s alkovnou.

Kategorie vestavby nemá tak nějak žádné podkategorie, i když by se jistě daly rozdělit. Jedná se zjednodušeně o obytnou vestavbu do dodávkového vozidla s plnohodnotnou výbavou pro kempování. Úmyslně vynechám “vestavby”, které jsou určené pouze na přespání, tedy bez WC a sprchy, protože si myslím, že se nejedná o plnohodnotné obytné vestavby, ale o přespávací minibusy. Víme všichni, že spoustu nadšenců má takovéto přespávací vestavby, milují je a nedají na ně dopustit. Nedivím se jim, protože je to většinou pětimetrové, vlastně  osobní vozidlo, se kterým projeli půl světa  a mají  s ním 100 x více zážitků, než ti s tím nejdokonalejším osmimetrovým dokonale vybaveným obytným vozem. Takovéto originální přespávací vestavby jsou i v nabídce  světových producentů osobních vozů, jako VW, MB atd. již mnoho desetiletí.

Obytné vestavby jsou primárně předurčené pro dva lidi. Pro dva lidi jsou i pohodlně obyvatelné, i kdyby měly uvnitř 8 postelí. Jsou vybavené vším, jako klasické obytné vozy, jenom je o vše malinko více stísněné. Tedy nechybí WC, sprcha, kuchyňka, lednice atd. Některé letní obytné vestavby mají i odklápěcí střechu, ve které je spaní pro dvě osoby, ale s touto variantou jsem se nějak doposud nepopasoval. Zpravidla se vestavby dělají na podvozcích Fiat Ducato/Peugeot Boxer/Citroen Jumper a to proto, protože jsou ze všech dodávek uvnitř nejširší, celkově nejlehčí a finančně nejdostupnější. Vestavby se ale dělají i do Renaultů Master, MB Sprinter, VW Crafter a nyní nově MAN TGE a dalších značek. Z hlediska délky jsou nejkratší vestavby 5,4m  s příčným dvouspaním, ve kterých je ale vynechaná druhá řada sedadel a jsou striktně pro dva i na jízdu. Další běžnou délkou je verze 6. metrová. Tady je zpravidla příčné spaní na dvouposteli a nebo případně patrové dvoupostele s určením pro 4 osoby na spaní. Další délkou je 6,4 metry. Toto je již vestavba, kde se dá pohodlně umístit podélné spaní. Obecně lze tedy říci, že vestavby jsou vhodné pro celou věkovou škálu, nicméně nejvíce je kupují novodůchodci, kteří již společnosti svůj podíl práce odevzdali a nyní si chtějí užívat volného času na plné obrátky.

Po “krátkém úvodu” se konečně dostaneme k hlavní otázce a to je, jaké auto vybrat. Dlouho jsem přemýšlel, jak se této hlavní odpovědi zhostit, ale výsledek mého snažení je nejistý. Ona totiž univerzální odpověď neexistuje. Existují pouze nápovědní body, kterých je dobré se držet. Pokusím se tedy tyto body nahodit a pokud se vám nebudou líbit, tak se jich prostě nedržte a dělejte si co chcete.

  1. Podélné spaní, oddělená koupelna, véééliká garáž, satelit, dvě televize, markýza, solára na 240W, dvě nástavbové baterky nejlépe z traktoru, trouba, nosič elektrokol a kdyby to něco z toho nemělo, tak je to prakticky auto na nic a na h… a vlastně vůbec nechápu, jak to může někdo prodávat. Vážení budoucí přátelé karavaningu, trochu ironicky, ale jinak to vyjádřit neumím. Vážení současní přátelé karavaningu, vy jistě víte o čem mluvím. V celé Evropě se totiž začíná vážit a to znamená, že třínápravové obytňáky, na kterých je toto vše navěšeno mají odkoukáno a nebo jsou odkázáni na země, kde se ještě neváží. Upozorňuji na to hned v bodě 1, protože prakticky veškeré další body s tím budou souviset.
  2. Zvažte, pro kolik osob auto skutečně budete po většinu potřebovat. Zde je důležité to slůvko po většinu. Rozhodně počet míst k sezení s bezpečnostními pásy musí odpovídat maximálnímu počtu přepravovaných osob i kdyby to bylo jednou. Pryč je doba, kdy jsme jezdili v šesti několik let surfovat do Řecka s velikou alkovnou a to, že je v papírech pro 4 osoby jsem zjistil, až když jsem jí prodával. Pokud jste sami dva a povezete jednou za rok vnoučata, tak musíte mít patřičný počet sedaček, ale naopak se spaním se to dá vždy nějak vyřešit. Tady doporučím vestavbu. Vestavba je přijatelná  i s jedním dítětem. Pokud máte dvě vlastní děti, které se vás ještě nechtějí zbavit, tam už je potřeba myslet krom sedadel i na pohodlné spaní pro 4 osoby, což vám poskytne polointegráč, integráč i alkovna. Pro rodinu se třemi dětmi až čtyřmi dětmi je již vhodná alkovna. Bude tam o něco větší spotřeba, ale to by se čtyřmi dětmi byla i doma.
  3. Myslete na celkovou hmotnost naloženého vozidla. Jak ji máte zjistit je celkem jednoduché. Především nevěřte údajům, které jsou v techničáku a nebo vám nakuká prodejce. Mimochodem vaše Kia, se kterou jezdíte denně na nákupy a do práce také nemá spotřebu 3,8 litrů na sto, jak píší v TP a dobře víte, že jste se ještě nikdy pod 5 litrů nedostali. Zkrátka auto si nejlépe před  koupí zvažte prázdné (bez vody a s minimem nafty), pak připočítejte manželčiných 50 kg, svých 120 a obě děti. K tomu dejte 20 litrů vody a 50 litrů nafty. Když Vám zbude 120 kg na náklad, tak dopadnete ještě dobře. Najednou zjistíte, že krásný litinový gril nahradíte tím “blbým” plechovým. Dojdete k tomu, že přestěhovat celou garáž z baráku do garáže obytky není úplně nejlepší nápad. Vzít sebou 30 kg brambor pro jistotu, kdyby tam náhodou byly o korunu dražší se nakonec taky nevyplatí.
  4. Délka vozidla versus řidičské schopnosti by měly být tak nějak v souladu. Kočírovat obytku do sedmi metrů zvládne i opatrný běžný řidič nebo řidička. Auto kolem 7,4 metrů už je dobře trochu natrénovat a hlavně u auta 7,4m s velkou nacpanou garáží je potřeba myslet na bod jedna a tři. Pokud se vám při plném zatížení bude zdát, že jde krásně točit volantem, tak to není tím, že máte velkou sílu v pažích, ale tím, že máte auto sedět na zadku a přední kola se sotva dotýkají silnice. Samozřejmě, že je to velmi nebezpečné, neboť na mokré silnici se ztrácí adheze a v zatáčkách je auto neovladatelné, zvláště pak na kluzké vozovce, kde  se stáváte zbraní hromadného ničení. Proč se to vše děje, popisuji v bodě 3.
    Možnosti zlepšení jsou dle mého  pouze tři. Za prvé: vyložte nesmysly z garáže. Za druhé : nechte si namontovat měchy na zadní nápravu a za třetí : za prvé a za druhé dohromady. Ta manévrovatelnost je samozřejmě ještě velmi odvislá od rozvoru kol (vzdálenost předních a zadních kol od sebe), potažmo od převisu auta za zadní nápravou. Důležitá je i síla podvozku, velikost kol a brzd. Pokud kupujete obytku pouze kalkulačkou, brzy (to už ale bývá pozdě) zjistíte, že levnější auta bývají na lehkém podvozku, obvykle na 15″ kolech se slabými brzdami a stabilizátory atd. atd. Obecně se silnější podvozky značí jako Maxi a nebo Heavy a mají 16″ kola, dvojité zadní pérování a mnoho dalšího. Bavíme se nyní o delších a těžších autech, protože zde je velmi důležité, abyste auto nehonili po silnici i za bezvětří, neměli vykulené oči při potřebě náhle brzdit a nebo sjet táhlejší kopec bez nutnosti se modlit.
  5. Vybírejte druh obytky také podle toho jakým způsobem jej využíváte. Pokud hodně jezdíte a po většinu času spíte na divoko, je vhodné volit vestavbu, protože má nesporné výhody jak v manévrovatelnosti, parkování, tak v nenápadnosti (nutno podotknout, že policajt a zloděj ví za půl vteřiny, že jste obytka tak i tak). Veřejnost vás ale při divokém kempování bere jako odstavenou dodávku a nevěnuje se vám zdaleka tolik, jako když tam zastavíte s obytnou obludou ze které stříkají prachy do všech stran. Než totiž stačí domorodec zavolat policajty a nahlásit špatné parkování, tak je voláte i vy sami, protože vás mezitím vykradli náhodní “turisté”, seskočivší nedávno z člunů na březích Itálie. Jestliže trávíte více času v kempech, není od věci sáhnout po polointegrovaném či integrovaném autě klidně větších rozměrů a pak zde budete mít i to pohodlí.
    Pokud jezdíte hodně v zimě, je potřeba mít auto s dobrou izolací, vyhříváním a nebo minimálně izolováním odpadní nádrže.
  6. Vybírejte podle kvality zpracování a ceny. Tady už těžko radit jak kvalitu zpracování rozpozná laik, ale určitě každý laik je odborník na cenu. Většinou si bohužel každý stanoví svůj cenový limit o 20 % nižší než je reálná cena, a tam už končí jakákoli laborace s kvalitou. Tím se většina kupujících dostává do víru, který je stáhne přesně tam, kam původně nechtěli. Zkrátka aby se vůbec dostali do svého cenového limitu, koupí nakonec obytku buďto v dobré kvalitě, ale o několik let starší a nebo mladou, ale v prachbídné kvalitě. Úplně nejhorší je, když koupí blbou kvalitu a ještě o několik let starší. Moje rada je velmi jednoduchá. Zkuste si stanovit svůj cenový limit, vlezte si na www.Mobile.de a tam se chvíli hrabejte v nabídkách. Tímto zjistíte, co si asi tak za svoje penízky můžete dovolit shánět. Samozřejmě vynechte ty nejlevnější a nejdražší nabídky. Tím se za pár týdnů zkoumání dostanete do reality, která je ve výsledku stejná ve všech zemích, tedy i u nás.

Pokud to někdo dočetl až sem, na konec, nepsal jsem to zbytečně. Pokud to někomu pomůže ve výběru obytného vozu, tak mám vyloženě radost.

Štastnou ruku při výběru vám přeje Jiří Mayer